§ § Tanec mezi paragrafy § §

Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. (Článek 23 Listiny)

Jak ústavní soud v Brně považoval šaškárnu za spravedlivý soudní proces

Co předcházelo podání ústavní stížnosti

V roce 2008 došlo k podvodnému vyhození z práce fyzika Onkologického centra Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně za údajné hrubé porušení pracovní kázně na základě komplotu vedení nemocnice a jejího onkologického centra. Důvod výpovědi byl pochopitelně vykonstruovaný. Skutečným důvodem byla nejspíš skutečnost, že fyzik začínal vidět pod korupční prsty vedení.

Vlastnímu vyhazovu předcházely pikle, jak podvodné propuštění ze zaměstnání nejlépe provést a následovaly machinace na Úřadu práce ve Zlíně ohledně důvodu fyzikova propuštění. Výpověď obsahoval falešné a nepravdivé důvody propuštění z pracovního poměru.

Fyzik se tedy obrátil k soudu. Soudce Mgr. Jiří Němec vyslechl pouze svědky žalované strany, a to pouze ty, kteří byli předvoláni krátce před zasedáním soudu ke svému nadřízenému primáři Kohoutkovi za účelem ovlivňování. Přestože se neprokázaly vykonstruované důvody podvodníků z vedení Krajské nemocnice Tomáše Bati a jejího Onkologického centra, soudce Mgr. Jiří Němec rozhodl ve prospěch podvodníků a potvrdil podvodný vyhazov fyzika. Fyzik se odvolal ke Krajskému soudu v Brně.

Stejným způsobem, jako Okresní soud ve Zlíně, rozhodla expozitura krajského soudu Brno, pobočky ve Zlíně sídlící ve stejné budově, jako Okresní soud ve Zlíně. Rozhodnutí obou obecných soudů nerespektovala skutečnosti rozhodující pro řešení případu a byla ukázkou svévole v podobě nerespektování zákonů a ohýbání práva ve prospěch podvodníků.

Oba soudy odmítly učinit si právní závěr ohledně fyzikovy pozice a jeho odpovědnosti ve vztahu k pravomocem jiných osob. Fyzik podal oprávněné dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně, neboť obě řízení byla zmatečná a postižena vadami, které měly za následek chybné rozhodnutí v této věci.

Nejvyšší soud v Brně nejprve zrušil rozhodnutí obou obecných soudů a věc vrátil soudu 1. stupně k dalšímu řízení, aby cca o 16 měsíců tentýž soud rozhodl opačně. Právní konstrukce všech předešlých soudů byly ve zjevném rozporu s hmotným právem a jejich argumentace byla v protikladu se zněním zákonů ČR. Fyzik se obrátil s ústavní stížností na Ústavní soud v Brně.

Jak rozhodl Ústavní soud v Brně

Ústavní soud v Brně v senátě složeném předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy dne 12. 4. 2012 stížnost fyzika odmítl. Ústavní soud prakticky opsal nesmyslná stanoviska předešlých soudů a na celé sérii podvodů neshledal nic v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Ústavní soud dospěl k závěru: "Obecné soudy svá rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, logicky vysvětlily jakými úvahami se při hodnocení důkazu řídily a jaké ustanovení právního řádu na zjištěný skutkový stav aplikovaly. Dostatečně se také vypořádaly s námitkami... Sama skutečnost, že svůj záměr opřely o právní názor, s nímž stěžovatel nesouhlasí, nezakládá porušení jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý soudní proces...Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem gaantovaných práv stěžovatele." Problém je v tom, že to je lež. Rozhodnutí obecných soudů nebylo řádně odůvodněno, o vyčerpávajícím způsobu nemůže být řeči, o nějakých důkazech už vůbec ne. Vysvětlení soudů nemá s logikou společného vůbec nic. Co je logického na tom, když všechny soudy potvrzují stupidní argument primáře, že jemu podřízený pracovník bez kompetencí měl povnnost zabránit v porušování zákona svému nadřízenému se všemi kompetencemi a vydávají to za svůj právní názor? Jedině to, že kryjí podvod primáře a podvod svých kolegů na nižších stupních. Předešlé soudy právní řád v podstatě ignorovaly a pokud se jím řídily, tak pouze hledaly, jak jej obejít. Údajný zjištěný skutkový stav není nic jiného, než nepodložený konstrukt. S námitkami se sice obecné soudy vypořádaly, ale nikoliv dostatečně, ale tak, že je bezdůvodně odmítly. Právní názor, o který tyto soudy opřely svůj závěr a s nímž stěžovatel nesouhlasí, jsou i podle přítomných svědků nesmysly hodné nanejvýš absolventa zvláštní školy, nikoliv vysokoškolsky vzdělaného právníka. Pravidla mafie tady fungují dokonale. Soudci jsou schopni vymyslet a okecat jakýkoliv nesmysl, aby ospravednili pravidlo justiční mafie nepotopit svého kolegu. Jde tedy o určitou formu zločinného spolčení. Není totiž pravděpodobné, že by právnické fakulty vyučovaly, jak obhajovat nesmysly a podvody. Jestliže Ústavní soud v Brně nezjistil pochybení ani v případě takové šaškárny, jako byl případ podvodným způsobem vyhozeného zaměstnance, pak je v podstatě takový soud nejen zbytečnou institucí a nákladnou záležitostí, ale i škodlivou a nebezpečnou pro fungování civilizované společnosti. Potud je tedy způsob jednání soudů vysvětlen. Pokud je ještě něco nejasného, za proč a za jakou cenu tak konaly. Pokud ze sebe celá řada vzdělaných příslušníků exekutivy svým způsobem argumentace dělá hlupáky, tak to není jen tak z rozmaru. Co to stálo nemocnici, když stále vyšší a vyšší stupeň soudů hájí její zájmy? Bude po deseti letech někdo kompetentní konečně konat svou povinnost nebo se zase nic nezjistí? To by ovšem státní zástupci, mimochodem sídlící ve stejné budově, jako oba obecné soudy, nesměli být součástí justiční mafie.