V roce 2008 byl podvodem vyhozen z práce fyzik Onkologického centra Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně za údajné hrubé porušení pracovní kázně. Údajně spustil svévolně do klinického provozu rentgenový ozařovač, což ovšem nebylo možné ani prakticky ani teoreticky. Důvod výpovědi byl pochopitelně vykonstruovaný a fyzikovi bylo kladeno za vinu něco, za co mohl primář Onkologického centra Krajské nemocnice Tomáše Bati MUDr. Milan Kohoutek, který neměl tolik cti, charakteru a důstojnosti, aby přiznal svoje pochybení, které svedl na fyzika pracoviště a následně jej za pomoci ředitele nemocnice Ing. Zdeňka Mikela podvodně vyhodil z práce. Na podvodu se podílela kromě primáře Onkologického centra KNTB Zlín MUDr. Milana Kohoutka a tehdejšího ředitele Ing. Zdeňka Mikela vedoucí fyzikálního oddělení Mgr. Beáta Kašpárková. Přestože na ředitelovu žádost jej fyzik 24. 10. 2008 informoval o skutečném stavu věci a stejně jej informoval i doktor, který na příkaz primáře ordinoval primářem objednané pacienty, ředitel se přidal na stranu podvodu.
Zaměstnavatel poskytl Úřadu práce ve Zlíně mylnou informaci o důvodu fyzikova propuštění, kterou později dodatečně opravoval. Ředitel Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně ing. Zdeněk Mikel v protiprávní výpovědi z pracovního poměru uvedl falešné a nepravdivé důvody, pro které byla fyzikovi dána výpověď z pracovního poměru. Nesplnil svou povinnost projednat jeho případ s odborovou organizací, pouze to oznámil jednomu jejímu členovi asi 15 minut před tím, než fyzikovi předal tuto vykonstruovanou výpověď.
Případ tedy fyzik dal k soudu. Soudce Mgr. Jiří Němec vyslechl pouze svědky žalované strany, a to pouze ty, kteří byli předvoláni krátce před zasedáním soudu ke svému nadřízenému primáři Kohoutkovi za účelem ovlivňování. Přestože se neprokázaly vykonstruované důvody podvodníků z vedení Krajské nemocnice Tomáše Bati a jejího Onkologického centra, soudce Mgr. Jiří Němec rozhodl ve prospěch podvodníků a potvrdil podvodný vyhazov fyzika pracoviště za údajné svévolné spuštění rentgenového ozařovače do klinického provozu. Fyzikovi nezbylo, než odvolat se ke Krajskému soudu v Brně.
O odvolání podvodem vyhozeného fyzika ze zaměstnání rozhodovala expozirtura krajského soudu Brno, pobočky ve Zlíně sídlící ve stejné budově, jako Okresní soud ve Zlíně. Rozhodoval senát složený z předsedy JUDr. Jiřího Rezka a soudců Mgr. Milana Zavrtálka a JUDr. Ladislava Pavlíčka. Tentokrát si podvodem vyhozený fyzik najal advokáta JUDr. Lubomíra Holbu, mimochodem krátce před soudním jednáním hospitalizovaného v Krajské nemocnici Tomáše Bati. Fyzik poskytl advokátovi všechny dokumenty, sepsal argumentaci a vypsal paragrafy, které okresní soud ignoroval a o které se měl advokát opírat. Fyzk se dostavil k soudnímu jednání na poslední chvíli. Před soudní síní již delší dobu netrpělivě přešlapoval advokát, který měl za úkol sdělit fyzikovi, že nemá nic říkat, že vše měl nechat na advokátovi. Měl tedy za úkol fyzika umlčet, respektive nepustit ho ke slovu.
Na rozdíl od hektického a chaotického průběhu jednání okresního soudu mělo jednání odvolacího soudu přísně předem zrežírovaný průběh. Z žalované Krajské nemocnice Tomáše Bati se ani k odvolacímu soudu nedostavil nikdo. I v tomto případě plnou moc zastupovat žalovanou stranu měla advokátní kancelář JUDr. Zdeněk Hromádka, kterou náhradou zastupoval substituent Mgr. Zdeněk Chmelař. Ostatně přítomnost kohokoliv z nemocnice byla zbytečná, průběh jednání ukazoval na to, že o rozsudku bylo rozhodnuto předem.
Stejně jeko u soudu 1. stupně, i zde soudci hned na počátku neopomněli zdůraznit zákaz nahrávat na veřejném soudním jednání jeho průběh. To se zpravidla děje v případech, kdy se odehrává nějaká levárna. Protože se však vůbec neobtěžovali tento zákaz náležitě odůvodnit, není vyloučeno, že kdokoliv z prozíravého publika se neobtěžoval tento účelový zákaz respektovat.
Soud se nejprve zabýval procesními záležitostmi a jeden ze soudců unylým monotónním a uspávacím hlasem nekonečně předčítal průběh okresního soudu. Když se konečně měl začít řešit samotný případ, advokát z vybraných paragrafů a fyzikem poskytnutých argumentů nepoužil téměř nic s výjimkou jediného argumentu, za který se ovšem v zápětí soudcům servilně omlouval, že si dovolil použít argument ve prospěch podvodem vyhozeného fyzika. Když překvapenému fyzikovi došlo, že se jedná o komplot mezi soudci a advokátem, chtěl arumentovat sám. Tu se ho snažil advokát JUDr. Lubomír Holba umlčet s tím, že pokud fyzik promluví, dostane údajně on jako advokát pokutu. Když soudci zaregistrovali, že se jejich plán na hladký průběh začíná kymácet, urychleně ukončili soudní jednání a vynesli rozsudek potvrzující předchozí absurdní rozsudek soudu 1. stupně. Fyzik tak neměl žádnou možnost promluvit nebo se nějakým způsobem vyjádřit.
Naprosto stejně, jako soudce okresního soudu Mgr. Jiří Němec, stejným způsobem i soudci odvolacího soudu ignorovali fakta, zákony v kompetenci Státního úřadu pro jadernou bezpečnost i organizační strukturu nemocnice.
Soudci odvolacího soudu potvrdili rozsudek okresního soudu postavený na křivé výpovědi třetí svědkyně žalované strany, která byla součástí podvodného spiknutí. Záměrně ignorovali fakt, že důvody, pro které ředitel Mikel a primář Kohoutek vyhodili fyzika z práce, má na svědomí a v kompetenci právě primář Kohoutek. Soudci tak překroutili skutkový stav věci, neboť úmyslně neprovedli navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností.
Tak jako soudce okresního soudu Mgr. Jiří Němec, naprosto stejným způsobem i soudci odvolacího soudu bezdůvodně odmítli fyzikem navržené svědky včetně lékaře, který na pokyn primáře zahájil klinický provoz na rentgenovém ozařovači.
Soudci se téměř vůbec nezabývali meritem věci a zabývali se zdržovací taktikou, aby k onomu projednávání podstaty věci pokud možno vůbec nedošlo, což se také stalo. Vůbec se nezabývali záležitostmi majícími souvislost s podstatou, kdo ve skutečnosti spustil do klinického provozu přístroj. Výsledek soudního jednání byl pouze ten, že odvolací soud pouze potvrdil nesmyslný závěr Okresního soudu va Zlíně, který nebyl podložen žádnými relevantními skutečnostmi a neměl pražádnou oporu v zákonech České republiky.
V průběhu jednání, když už se zdálo, že nepřijde řeč na navržené svědky a jejich vyslechnutí, jeden ze soudců ze najednou zatvářil, jako by objevil Ameriku, a připitoměle se zeptal, zda inspektorka radiační ochrany ze Státního úřadu pro jaderou bezpečnost, která měla na starosti kontrolu radiační ochrany v Krajské nemocnici Tomáše Bati, je zaměstnankyní této nemocnice, snad v domnění, že zde funguje nějaká samokontrola. Když fyzik odpověděl, že není, tento soudce vítězoslavně prohlásil, že z tohoto důvodu se jako svědek zamítá. Předseda senátu ve stylu: "to je nápad!", toto zamítnutí nadšeně zopakoval. Zamítnutí ostatních fyzikem navržených svědků nikterak nezdůvodnili.
Už jen bezdůvodný zákaz zvukového nahrávání průběhu veřejného soudního jednání a odmítnutí svědků navržených žalobcem soudem 1. stupně i odvolacím soudem svědčí o úmyslném nezájmu obou soudů spravedlivě vyřešit špinavý případ. Korunu tomu nasadily argumenty za hranou logického uvažování. Soudci se tímto způsobem vystupování dopustili urážky svého vlastního soudcovského stavu. Jestliže ze sebe soudci dělají hlupáky, jejich důstojnost nezachrání ani talár. Pak v něm vypadají spíš jako komedianti. Jediná spekulace je pouze o tom, jaký zisk z tohoto stylu práce plyne, zdravý rozum však praví, že blba ze sebe vzdělaný člověk nedělá tak flagrantním způsobem zadarmo jen tak pro pobavení přítomných. Protože se rozhoduje o osudech lidí, nepatří do soudní síně ani podvody ani černý humor.
Soudci argumentovali, že inspektorka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost být svědkem nemůže, protože není zaměstnankyní žalované nemocnice. Z toho důvodu klíčovou svědkyni mající informace soudci zamítli. Tím zcela jasně diskriminovali všechny, kteří zaměstnanco tohoto ústavu nejsou.
Soudci v rozsudku dosti neohrabaným způsobem obhajovali svévoli Okresního soudu, co se vycházení z paragrafů příslušných zákonů týká. Soudci ignorovali fakt, že fyzik pracoviště nemůže spustit přístroj do klinického provozu.
Soudci v rozporu se zákony ČR přičetli k tíži fyzikovi pracoviště porušení, kterých se ve skutečnosti dopustil primář Onkologického centra Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně MUDr. Milan Kohoutek, který byl zároveň i osobou s přímou odpovědností za radiační ochranu, kteréžto primářovo porušení neohlídala dohlížející osoba, kterou byl Ing. Karel Karásek z firmy VF radiační ochrana Černá Hora.
Soudci nesmyslně argumentovali oprávněním zvláštní odborné způsobilosti, kterým fyzik disponoval, zcela však pominuli fakt, že zaměstnavatel tohoto fyzikova oprávnění nevyužil a nepověřil fyzika ani funkcí osoby s přímou odpovědností za radiační ochranu ani funkcí dohlížející osoby. Proto je zcela scestné, když soudci obviňují z porušení pracovní kázně fyzika pracoviště namísto osoby s přímou odpovědností za radiační ochranu a dohlížející osoby. Je to stejné, jako kdyby za dopravní přestupek nebyl obviněn řidič, ale obviněn byl spolujezdec, který sice neřídil, ale vlastnil oprávnění k řízení motorových vozidel. Hmotněprávní posouzení právní otázky porušení právních povinností zaměstnance ve vztahu k zákonu o radiační ochraně je ze strany odvolacího soudu od počátku až do konce chybné.
Soudci nesmyslně argumentovali, že 12. 9. 2008 před zkouškou dlouhodobé stability přístroje byla situace zcela jiná, než o tři dny později 15. 9. 2008 po zkoušce. Ale to se přece vědělo, že za tři dny bude situace jiná, že uplynou tři dny a bude po zkoušce. Na způsobilosti přístroje ale přece zkouška neměla vliv. Ta jen mohla zjistit skutečný stav věci. Argument skutečně hodný inteligenta. Samotné provedení zkoušky nemělo vůbec žádný vliv na názor primáře. Kdyby mělo, nenechal by primař objednat pacienty a neposlal by za sebe lékaře ordinovat a informoval by personál o změně. K tomu však nedošlo.
Soudci odvolacího soudu tedy v podstatě pouze zopakovali a potvrdili lži soudu 1. stupně, navíc přidali absurdní názor, že podřízený fyzik se provinil tím, že se nevzepřel pokynu svých nadřízených. Přitom za neuposlechnutí nadřízených mu bylo vyhrožováno vyhazovem.
Triumvirát soudců odvolacího Krajského soudu Brno, pobočky ve Zlíně JUDr. Jiří Rezek, Mgr. Milan Zavrtálek a JUDr. Ladislav Pavlíček jako jeden muž svým rozsudkem jednoznačně potvrdili podvod, který beztrestně prošel Okresním soudem ve Zlíně, když prázdné nic nedokazující irelevantní argumenty soudu 1. stupně pokládal za úplná zjištění. Kdyby nebylo zjevné, že se jedná o úmyslně zrežírovanou frašku s hrubými procesními vadami, několika přítomným posluchačům v soudní síni se mohlo jevit, že soudci s požadovaným právním vzděláním zrovna nebyli v patřičné duševní kondici. Žalobce nejen že se nedočkal spravedlnosti nebo odškodnění. Musel zaplatit soudní výlohy ve výši několika desítek tisíc a prakticky tím zaplatil podvodníkům jejich drahé advokáty, kteří zařídili, že podvod projde soudem, respektive dvěma soudy. To ještě fyzik netušil, že podvodům zdaleka není konec. Obzvláště ostudným byl podraz advokáta JUDr. Lubomíra Holby na svého klienta, když od něj shrábl poplatek a místo toho, aby hájil oprávněné zájmy podvodem vyhozeného klienta, se spojil se soudci a obrátil se proti svému klientovi. Fyzik podal stížnost na advokáta Holbu advokátní komoře, ale ta, jak jinak, neshledala na jeho neetickém způsobu jednání žádnou vadu. Místo advokátní komory symbolicky zasáhly boží mlýny a do roka a do dne rozhodl soudce nebeský, kterým směrem poletí jeho duše. Fyzik naivně se domnívající, že někde ty podvody musejí mít konec, se dovolal k Nejvyššímu soudu v Brně.